Osobní vybavení
(1941 - 1945)
Základní osobní vybavení armádních sester za druhé světové války se skládalo z následujících položek:
-
Polní brašna: M-1936 OD Field Canvas Bag („Musette Bag”)
-
Popruh pro nošení polní brašny: Field Bag Carrying Strap
-
Opasek: M-1936 Pistol or Revolver Belt
-
Nosný postroj: M-1936 Belt Suspenders
-
Osobní lékárnička s pouzdrem: First Aid Packet & Pouch
-
Polní láhev, pítko a obal: Canteen, Cup & Cover
-
Ešus: Meat Can
-
Příbory: M-1926 Spoon, Fork, Knife
-
Plynová maska s brašnou: Service Gas Mask / Diaphragm Gas Mask & Carrier
-
Svítilna: TL-122 (A, B, C, D)
-
Transportní vak: Barrack Bag / Duffel Bag
POLNÍ BRAŠNA:
BAG, CANVAS, FIELD, OD, M-1936 („MUSETTE BAG”)
Polní brašny M-1936 byly navrženy koncem 30. let podle vzoru britské důstojnické brašny z období Velké války. Byly alternativou k batohům M-1910 a M-1928, které byly pro mnohá využití zastaralé a nepraktické. Nový model brašny byl určen především pro důstojníky, posádky vozidel a – v té době ještě v experimentální fázi – výsadkovým jednotkám. Protože všechny zdravotní sestry z Army Nurse Corps měly důstojnickou hodnost, dostaly také brašnu M-1936.
Bag, Canvas, Field, OD, M-1936
Malá plátěná brašna v pískové barvě (OD3) pro přepravu osobních věcí, kterou lze nosit přes rameno pomocí popruhu nebo připevnit k nosnému postroji M-1936.
Brašny M-1936 byly přizpůsobeny k nošení s novým nosným postrojem M-1936. Pro jejich nošení přes rameno byly navrženy speciální popruhy na přenášení (angl. carrying strap). Odtud pochází hovorový název brašen M-1936 – „Musette Bag“. Musette znamená ve francouzštině totéž jako „brašna“ nebo „chlebník“.
Strap, Carrying, Bag, Field
Popruh pro nošení brašny M-1936 ve formě „chlebníku“ – přehozený přes rameno.
V brašnách M-1936 nosily ženy nejdůležitější osobní věci, jako kapesníky, ručník, mýdlo, zubní pastu a kartáček na zuby, kosmetiku, kartáč na vlasy, náhradní spodní prádlo, vložky, ešus, malé nůžky, baterku, zápalky nebo benzínový zapalovač, cigarety, kapesní nůž, otvírák na konzervy, tužky a sladkosti. V zadní části byla plochá kapsa kam se ukládala například složena čepice nebo lodička. Pod víkem brašny se také často nosily pláštěnky.
Brašny „Musette Bag“, stejně jako většina amerického vybavení za druhé světové války, byly vyráběny v následujících barvách:
● OD3 (khaki)
Na začátku války se tašky této barvy vyráběly velmi často v „pogumované“ verzi. Vrstva gumy všitá mezi kusy látky měla udělat z brašny voděodolnou.
● Transitional (khaki / tmavě zelená)
Na přelomu let 1942 a 1943 bylo rozhodnuto o změně barvy amerického vybavení z OD3 na tmavě zelenou OD7. Mnoho výrobců však stále mělo ve svých skladech obrovské množství materiálu v barvě OD3, což vedlo k promíchání obou barev, které se také vyskytovaly na brašnách M-1936. Většina z těchto modelů se do Evropy dostala koncem léta 1944.
● OD7 (tmavě zelená)
Používání vybavení v barvě OD7 bylo původně plánováno na rok 1943, ale kvůli složitému zásobování obrovské velikosti americké armády začalo do Evropy přicházet vybavení v barvě OD7 kolem poloviny roku 1944. Nicméně vybavení v barvě OD7 nikdy kompletně nenahradilo vybavení v barvě OD3. Až do konce války byla drtivá většina jednotek vybavena starším vybavením. Brašna M-1936 v barvě OD7 byla inovována o závěsník, na který se mohla připnout například polní lopatka. Není známo že by se tento model během války dostal k jakékoliv jednotce.
Je třeba dodat, že stejně jako ostatní typy vybavení, byly brašny M-1936 vyráběny také ve Velké Británii, aby se usnadnilo vystrojování amerických jednotek rozmístěných v Anglii a aby britská vláda mohla splácet vzniklé dluhy vůči USA. Vybavení vyrobené v Anglii je označeno jako „British Made“.
(1)
(2)
(3)
Bag, Canvas, Field, OD, M-1936
(různé modely)
(1) brašna M-1936 ve verzi transitional, (2) „British Made“ a (3) OD7.
OPASEK:
BELT, PISTOL OR REVOLVER, M-1936
Opasek M- 1936, běžně známý jako ,,pistol belt” se začaly vyráběl ve druhé polovině 30. let 20. století, jako náhrada za starý opasek M- 1912. Opasek M- 1936 byl stejně jako jeho předchůdce určen pro nestřelce, u kterých se nevyžadovalo, aby měli muniční opasek. Mezi tyto vojáky patřili důstojníci, posádky vozidel, posádky minometů a kulometů a zdravotnický personál (včetně zdravotních sester).
Belt, Pistol or Revolver, M-1936
Opasek M-1936 v barvě khaki (OD3). Sloužil k připevnění některého vybavení. Horní řada dírek sloužila k připevnění postroje M-1936, dírky ve spodní řadě sloužily k připevnění vybavení pomocí háčků. Byly to například polní lahve s obalem, lékárničky či lopatky a sekerky.
Každý opasek M-1936 je vybaven dírkami pro připevnění vybavení pomocí háčků M-1910. V případě žen z Army Nurse Corps to byla obvykle polní láhev a lékárnička. Fotografie ze základního výcviku také ukazují připnuté lopatky (Shovel, Intrenching, M-1943) a sekerky (Axe, Intrenching, M-1910). Opasek M-1936 byl zároveň navržen tak, aby umožňoval nastavení délky.
Vzhledem ke své konstrukci byly opasky M-1936 vyráběny pouze v barvách OD3 a OD7, jejich výroba v tmavě olivové barvě trvala až do 60. let. Stejně jako většina amerického vybavení, byly i opasky vyráběny také ve Velké Británii.
Belt, Pistol or Revolver, M-1936 (OD7)
Opasek M-1936 v tmavě olivové barvě (OD7).
BOTY:
NOSNÝ POSTROJ:
SUSPENDERS, BELT, M-1936
Nosný postroj M-1936 se začal vyrábět v roce 1936. Měl odlehčit opasek a umožnit nosit polní brašnu M-1936 jako batoh. To umožňovaly kroužky ve tvaru písmene „D“ na přední straně brašny a popruhy s kovovými sponami. Postroj M-1936 byl vyráběn pouze v odstínu OD3. Jeho výrobou byly pověřené americké i britské společnosti.
Suspenders, Belt, M-1936
Nosný postroj M-1936 pro nošení brašny M-1936 a odlehčení opasku M-1936. Délka řemenů je nastavitelná. Řemeny jsou opatřené sponami na připevní k opasku a zavěšení brašny. Armádní zdravotní sestry je používaly hlavně během základního výcviku a při přesunu z jednoho místa na druhé.
Ženy sloužící v armádním sesterském sboru používaly treky především během základního výcviku. Jeho součástí byly i dlouhé pochody s vybavením. Ženy byly povinné nosit opasek, nosný postroj a na něm připevněnou brašnu M-1936, láhev atd. Nosit treky M-1936 bylo poměrně nepohodlné, zejména proto, že tenké řemeny způsobovaly nositeli bolest v oblasti ramen. Aby tuto bolest zmírnily, podkládaly si ženy řemeny na ramenou vlněnými rukavicemi.
Další situace, kde byl nosný postroj používán, byly námořní nebo pozemní přesuny (přesun do zahraničí, přemístění nemocnice). Během své běžné každodenní práce u sebe sestry neměly žádné vybavení. Všechny věci měly uložené ve stanech, ve kterých byly ubytované.
Suspenders, Belt, M-1936
(připevnění opasku a brašny M-1936)
Fotografie ukazuje správný způsob připevnění polní brašny M-1936 k opasku a postroji.
OSOBNÍ LÉKÁRNIČKA S POUZDREM:
FIRST-AID PACKET & POUCH
Každý muž i žena sloužící v armádě obdrželi malý balíček první pomoci, který se připevňoval k opasku M- 1936. Obsahem byl obvaz a dezinfekční prostředek, obojí určeno pro majitele a nikoliv pro další zraněnou osobu.
Nový typ osobní lékárničky byl vyvinut na žádost americké armády v roce 1904. Hlavním výrobcem byla chicagská společnost „Bauer & Black“. Obvazy zůstaly sterilní díky mosazné krabičce, která se otevírala – stejně jako konzervy – zatažením za kroužek.
Pro nově vytvořené obvazy do lékárničky bylo rovněž navrženo speciální pouzdro M-1910, které se uzavíralo pomocí dvou patentů, což zajišťovalo rychlý a pohodlný přístup k obvazu. Pouzdra tohoto typu se vyráběli ještě v roce 1942, takže je lze často vidět ve vybavení sester v počátečních fázích války.
Pouch, First-Aid Packet, M-1910
Pouzdra M-1910 na lékárničku byla často vydávána sloužícím mužům a ženám na začátku druhé světové války. Uzavíralo se pomocí dvou patentů.
V roce 1922 začala Medical Equipment Laboratory pod Medical Field Service School (škola lékařské polní služby) v Carlisle Barracks v Pensylvánii, vylepšovat stávající obvazy. Pro nové typy obvazů se začala vyrábět i nová pouzdra M-1924, která se uzavírala jedním patentem LTD („Lift-The-Dot“).
Pouch, First-Aid Packet, M-1924
Pouzdro M-1924 uzavíratelné pomocí lift-the-dot patentu sloužilo pro obvazy „Carlisle Model”.
Bohužel zhoršující se situace americké ekonomiky a následná hospodářská krize způsobili, že sériová výroba nových obvazů a pouzder začala nadobro až v roce 1940.
Díky místu, kde byly nové obvazy vyvíjeny, dostaly jméno „Carlisle Model”. První obvazy, vyrobené před podzimem roku 1941 neobsahovaly sulfanilamid. Na konci téhož roku se začal do balíčku první pomoci přidávat ve formě prášku. O dezinfekčním prostředku obsaženém v obvazu měl informovat nápis na zadní straně pouzdra. Ten v praxi mnohokrát chyběl, protože ho někteří výrobci nevytiskli.
V roce 1942 se místo nápisů natíraly všechny krabičky obsahující obvaz a sulfanilamid červeně. Bylo to nejen kvůli informování ale i snazšímu nalezení obvazu v bojišti. Ve stejné době se začala i olivově zelená pouzdra ve skladech přebarvovat na červenou.
First-Aid Packet, Carlisle Model
Osobní balíček první pomoci „Carlisle Model” všem mužům a ženám sloužícím v armádě. Obsahoval obvaz a dezinfekční prostředek sulfanilamid ve formě prášku, nebo tablet. Zpočátku byla pouzdra olivově zelená, později se začala natírat červenou barvou.
V roce 1942 byl krystalický sulfanilamid nahrazen samostatným balením osmi půl gramových tablet. Byl umístěn do nově vyvinutého většího pouzdra M-1942 společně s balíčkem první pomoci. Nová pouzdra byla vyráběna v odstínu OD3, ale od roku 1943 také v tmavším OD7. Sériově je pro americkou armádu vyráběla i Anglie.
Pouch, First-Aid Packet, M-1942
Pouzdra M-1942 na lékárničku byla větší než předchozí. Kromě kovového krytí obsahoval 8 tablet sulfadiazinu. Fotografie ukazuje výrobky z USA v odstínu OD3 (vlevo), OD7 (uprostřed) a z Velké Británie (vpravo).
Když Spojené státy vstoupily do války, vláda byla nucena chránit drahé kovy. Balíčky z mosazi, mědi, oceli a později i ze slitiny cínu musely být nahrazeny jiným materiálem. Prvním řešením byly obvazy zabalené do bílé voskované lepenky vyvinuté v létě 1940 (označované jako Small, First-Aid Dressing, U.S. Army, Carlisle Model). Nebyly však využívány ve velkém.
V roce 1943 byla vyvinuta nová, levnější metoda balení obvazů. Začal se používat laminovaný papír a hliníková fólie. Vnější obal voskované lepenky byl z různých barev – světle hnědý, tmavě hnědý, tmavě zelený a černý. Pro lepší ochranu byly obvazy ještě umístěny do voskovaných kartonových krabic. Ty zahrnovaly obvazy bílé barvy, označovány Small First-Aid Dressing, U.S. Army Carlisle Model, nebo hnědé Packet, First-Aid Field Brown Dressing, U.S. Army Carlisle Model.
POLNÍ LÁHEV, PÍTKO A OBAL:
CANTEEN, CUP & COVER
Během druhé světové války bylo využíváno několik typů polních lahví, zprvu ty, které ještě pamatovaly předchozí konflikt – Velkou válku. Láhev se využívala k uchování vody, ale samotné pítko mohl být i na jiné účely, jako vaření, nebo čištění zubů.
V roce 1909 začala americká armáda vyvíjet nové hliníkové čutory, které by nahradili stávající model M-1902, ten již nebyl vhodný pro moderní výbavu. Společnost A.G.M. Co. zahájila výrobu v roce 1910 a první kusy polních lahví M-1910 neměli značení, lišili se upevněním řetězu a tvarem víčka od později vyráběných.
V roce 1912 začala společnost Rock Island Arsenal vyrábět nové hliníkové čutory i s jiným typem uzávěru. Stále však chybělo označení, které se objevilo až v roce 1918.
Canteen, M-1910 & Cup, M-1910
Hliníková polní láhev M-1910 (datována 1918) s druhým typem uzávěru a hliníkové pítko M-1910 (též datováné 1918) s charakteristickým zaobleným okrajem.
Pítko a láhev M-1910 se uchovávaly v obalu M-1910 ve světlém odstínu OD3. Obaly vyrobené před rokem 1942 měly svislý šev po celé délce zadní části a naopak žádný boční. Háček, kterým se kryt připevňoval k opasku, byl vyroben z mosazi. Pro izolační účely se vnitřek vycpával šedou vlnou.
Cover, Canteen, Dismounted, M-1910
(před rokem 1942)
Obal M-1910 z roku 1918. V zadní části je viditelný charakteristický šev a mosazný háček. Zboku žádný šev není.
Výroba polních lahví M-1910 výhradně z hliníku se stala problematickou se vstupem USA do války. Hliník byl ve velkém množství potřebný v jiných oblastech válečného průmyslu, například v leteckém. Vláda proto začala hledat náhradu. V roce 1942 začala výroba z oceli pokryté černým, nebo modrým smaltem, uzávěr byl nahrazen plastovým. V praxi se ukázal tento nápad velmi nepraktický – nové láhve nebyly rezistentní a smalt měl tendenci odlupovat se a
padat tak do vody.
Souběžně se smaltovými polními láhvemi byl vyvinut nový design – M-1942. Nové čutory se vyznačovaly vodorovným švem a byly vyrobeny ve čtyřech variantách:
-
Hliník (vyráběno od roku 1942)
-
Nerezová ocel (vyráběno od roku 1942)
-
Smalt (vyráběn jen v roce 1942). Přerušeno kvůli odlupování smaltu.
-
Experimentální verze ze žlutého plastu (vyráběno v malém množství v letech 1942 až 1944). Přerušeno, protože plast v polních podmínkách velmi často praskal.
Canteen, M-1910 & Cup, M-1942
Hliníková láhev M-1910 s plastovým uzávěrem a hliníkové pítko M-1942. Sada pochází z roku 1945.
Canteen, Stainless Steel & Cup, Stainless Steel
Láhev a pítko z nerezové oceli. Láhev má plastový uzávěr a pítko ostrou hranu, která ho odlišuje od předchozího modelu M-1910.
Canteen, M-1942
Černá smaltová polní láhev z roku 1942. Jejich výroba byla zastavena kvůli odlupování smaltu, který následně padal do vody uvnitř a znečišťoval ji. V pítkach se vytvářely ostré třísky.
Na mnoha čutorách M-1942 vyrobených před rokem 1943 je možné vidět ploché, plastové zátky, ty byly posléze nahrazeny.
Canteen, Cap
Dvě různé zátky k čutorám M-1942. Vlevo plochá, vyrobená před rokem 1943 a vpravo vydutá, vyrobená po roce 1943.
Polní láhve M-1942 byly také vydávány s obaly M-1910, ale ty, které byly vyrobené v roce 1942, nebo později, měly zkrácený zadní šev a žádný šev z boční strany.
Cover, Canteen, Dismounted, M-1910
(po roce 1942)
Obal M-1910 ve světlém odstínu OD3 z roku 1942. Vzadu je viditelný zkrácený šev, který končí nad háčkem a nový šev zboku.
V roce 1943 se začaly používat nové obaly na polní láhve v jiném odstínu – OD7. Jejich charakteristickým rysem je široké obdelníkové poutko na zadní straně, připevňující háček. V předchozích verzích vypadá tato část spíš jako čtverec.
Cover, Canteen, Dismounted, M-1910 (OD7)
(po roce 1943)
Obal z roku 1945 v odstínu OD7. Poutko připevňující háček vzadu je mnohem
větší než u předchozích modelů.
Mezi lety 1943 a 1945 se obaly vyráběly také v Anglii. Tyto verze měly v přední části čtyři řady svislých švů, kdežto výrobky ze Spojených státu sedm.
Cover, Canteen, Dismounted, M-1910
(„British Made”)
(po roce 1943)
Obal M-1910 v odstínu OD3 z roku 1944, tento model pochází z Anglie. Na přední straně má čtyři řady švů a na vnitřní je vyraženo „British Made“.
Přes pokračující výrobu lahví M-1942 se hliníkové verze M-1910 vyráběly až do konce války (po uvolnění předpisů o úspoře hliníku) a ještě několik let poté – v 50. a 60. letech.
EŠUS:
CAN, MEAT
V roce 1909 zahájila americká armáda práce na modernizaci ešusu M-1874. Byla tak vyvinuta upravená verze pánvičky, vyrobená z hliníku. Nově vyvinutý ešus (Can, Meat, M-1910) se skládal z pánve s rukojetí a víka s nástavcem, který mohl sloužit i jako provizorní talíř.
Can, Meat, M-1910
Hliníkový ešus M-1910 z období první světové války.
Když Americké expediční síly dorazily v roce 1918 do Francie, začali si vojáci hromadně stěžovat na víko pánvičky, které kvůli svému plochému tvaru ztěžovalo nandavání jídla. Ještě téhož roku byla zahájena výroba upraveného ešusu M-1910 – Can, Meat, M-1918 s hlubším víkem.
V roce 1932 se americké zásobování rozhodlo modernizovat zastaralé ešusy M-1918 a M-1910. Nová pánvička s katalogovým názvem Can, Meat, M-1932, stále vyrobená z hliníku, měla mít mnohem hlubší pánev a pohodlnější zapínání. Vzhledem k velkým zásobám předchozích modelů se však výroba M-1932 v masovém měřítku rozběhla až po vypuknutí druhé světové války.
Can, Meat, M-1932
Ešus M-1932 z hliníku. Pánev a víko změnily vzhled a jsou hlubší. Spona ešusu se podobá té z první války, ale je datována rokem 1941.
Na začátku roku 1942 bylo z důvodu nutnosti šetřit drahým hliníkem rozhodnuto o výrobě nových jídelních pánviček z jiných materiálů. Nové ešusy vyrobené z nerezové oceli, pozinkované oceli a slitiny oceli a cínu dostaly označení Can, Meat, M-1942. Vzhledově se nové ešusy téměř nelišily od pánviček M-1932, jediným viditelným rozdílem bylo madlo, které bylo u starších ešusů totožné s madlem u modelů M-1910 a M-1918. Koncem roku 1942 byly uvolněny předpisy týkající se přídělu hliníku, a tak byla zahájena výroba ešusů M-1942 z tohoto kovu. Výroba pánviček M-1942 pokračovala i po skončení války až do 80./90. let.
Can, Meat, M-1942
Ešus M-1942 z nerezové oceli z roku 1944.
V závislosti na období a místě služby dostávaly sestry určitý typ pánvičky. Pro začátek války jsou vhodné prvoválečné modely (M-1910, M-1918) a meziválečná varianta M-1932. V pozdějším období, po roce 1942, je akceptován i model M-1942.
V roce 1926 zavedla americká armáda nové příbory, které nahradily příbory M-1910 z niklové mosazi navržené před Velkou válkou. Od svých předchůdců se lišily otvorem na konci rukojeti, který umožňoval zavěšení na ešus při jeho čištění.
Knife, M-1910
Hliníkový nůž M-1910 bez vyvrtaného otvoru v rukojeti
Stejně jako v případě ešusů bylo příborů M-1910 v americké armádě tolik, že sériová výroba verze M-1926 byla zahájena až v roce 1941. Navíc v roce 1934 nařídilo zásobování v rozkazu 28-15 úpravu všech příborů M-1910 na standard M-1926 (úprava měla spočívat ve vyvrtání otvorů do rukojetí příborů), ale v praxi jich nařízenou „renovací” prošlo jen velmi málo.
Fork, Spoon and Knife, M-1926
Kompletní sada příborů M-1926. Vidlička a lžíce jsou vyrobeny z nerezové oceli. Nůž má hliníkovou rukojeť.
.jpg)
Pro zajímavost: V počátečních fázích války byly americké jednotky odjíždějící na frontu stále ještě částečně vybaveny ešusy a neupravenými příbory M-1910.
V září 1941 byly na základě nové specifikace JQD-2 změněny materiály příborů M-1926. Hliník (v rukojeti nože) a slitina mosazi a niklu byly nahrazeny plastem a slitinou oceli a cínu.
Knife, M-1926
Nůž M-1926 v provedení s černou plastovou rukojetí.
Koncem roku 1942 se zlepšil přístup průmyslu k hliníku, což vedlo k návratu k výrobě nožů M-1926 s hliníkovou rukojetí. V roce 1943 byla zavedena další specifikace JQD 349, která nahradila slitinu oceli a cínu postříbřenou ocelí. V roce 1944 na základě specifikace JQD 2B byla zahájena výroba příborů z nerezové oceli. Po válce pokračovala výroba příborů M-1926 v téměř nezměněné podobě (výjimkou byl nůž, jehož čepel byla v roce 1950 změněna na oboustrannou).
PŘÍBORY:
FORK, SPOON AND KNIFE, M-1926
PLYNOVÁ MASKA:
SERVICE & DIAPHRAGM GAS MASK
Po zkušenostech z první světové války, v níž byly rozsáhle používány chemické zbraně, se cvičení v používání plynové masky a ochraně proti chemickému útoku stalo důležitou součástí základního výcviku všech mužů a žen nastupujících do služby v americké armádě. Ačkoli Ženevský protokol z roku 1925 zakazoval použití dusivých, jedovatých nebo podobných plynů ve válce, nezakazoval studium, výrobu, skladování nebo získávání takových zbraní. Naštěstí ani Německo, ani Japonsko, ani spojenecké země nepoužily bojové plyny v boji, ale to neznamená, že vojáci byli posláni na frontu nepřipraveni. Každý muž a každá žena v americké armádě byli vybaveni plynovou maskou.
Mezi modely masek, které používal armádní sesterský sbor, byly nejoblíbenější masky ze sérií M1, M2, M3 a M4 (Service Gas Mask) a také M3 a M3A1 (Diaphragm Gas Mask). Masky s označením Service byly vydávány obyčejným vojákům a poskytovaly ochranu před dráždivými látkami na dýchacích cestách, sliznicích, očích a kůži. Masky označené jako Diaphragm byly určeny pro důstojníky, poddůstojníky, spojaře, posádky obrněných vozidel a další osoby, jejichž povinnosti zahrnovaly řeč. Maska Diaphragm je podobná modelu Service, s tím rozdílem, že v obličejové části, těsně pod očními otvory, je umístěna membrána, která usnadňuje přenos hlasu. Válečné fotografie ukazují, že zdravotní sestry používaly oba typy masek.
(1)
(2)
Service Gas Mask vs. Diaphragm Gas Mask
Americká plynová maska pro řadové vojáky, tzv. Service (1) a ve verzi pro důstojníky s přídavnou membránou usnadňující mluvení, tzv. Diaphragm (2).
Meziválečná série masek M1 z velké části vycházela z prvoválečných modelů. Masky M1 a M1A1 byly vyrobeny z gumy potažené látkou a vyráběly se v pěti různých velikostech. V roce 1934 byla představena upravená maska M1A2 v univerzální velikosti. Byla vydávána zdravotním sestrám sloužícím v ANC na začátku války (1940 - 1942).
Masky ze série M1 byly vydávány se šesti různými typy brašen: MI, MII, MIII, MIIA1, MIV a MIVA1. V souvislosti s raným výcvikem žen v Army Nurse Corps nás nejvíce zajímá poslední model – MIVA1. Jeden popruh brašny byl umístěn na pravém rameni, druhý byl připevněn kolem pasu. Brašnu s maskou se nosilo v úrovni pasu na levé straně. Při použití se maska z brašny vyjme, zatímco kanystr zůstane uvnitř. Obě položky byly vzájemně propojeny hadicí.
MIVA1 Gas Mask Carrier
Brašna pro plynovou masku ze série M1 nebo M2.
Masky M1 byly vyřazeny až v roce 1944. V roce 1939 vyvinula americká armáda lehkou výcvikovou masku s celogumovým obličejovým krytem – Training Gas Mask, M1. Ukázalo se, že maska je natolik oblíbená a účinná, že byla v roce 1941 přijata jako standard a označena jako M2. Byla to první maska, která odstranila vrstvu materiálu použitím vylepšené gumy odolné proti stárnutí. Maska M2 byla k dispozici ve třech velikostech: malá, univerzální a velká.
M2A1 Service Gas Mask
Plynová maska ze série M2 s charakteristickým vyfukovým ventilem vejčitého tvaru.
M2A2 Service Gas Mask
Plynová maska ze série M2. Exemplář pochází z roku 1942 a má výraznou šedou barvu.
Zdokonalení výfukového ventilu vedlo v roce 1941 k verzi M2A1, v roce 1942 k verzi M2A2 a v roce 1944 k verzi M2A3. Výfukový ventil u M2A1 byl plochý, vejčitého tvaru a bez mřížky. Varianty M2A2 a M2A3 měly kulaté ventily s mřížkou. V roce 1949 byl model M2 prohlášen za zastaralý.
Maska M2 byla velmi účinná při poskytování ochrany, ale vážila téměř 2,5 kg, takže byla objemná a nepohodlná při používání. Další nevýhodou bylo sklo v očních otvorech, které se rychle zamlžovalo. Tyto problémy měla vyřešit nová série lehkých masek M3, která byla představena v roce 1942.
M3 Lightweight Service Gas Mask
Lehká plynová maska ze série M3 s brašnou M6. Tento kus je vyroben z černé syntetické gumy.
Maska M3 vážila něco málo přes 1,5 kg a uvnitř měla speciální nosní dutinu, která chránila brýle před zamlžením. Ke snížení hmotnosti přispěla nová, lehčí nádobka filtru a kratší hadice mezi maskou a filtrem. Masky M3 byly vyráběny z šedé gumy a černého neoprenu (syntetická guma).
Plynové masky série M3 (a pozdější série M4) vyžadovaly novou brašnu kvůli kratší délce hadice. Brašna M6 se uzavírala shora třemi patentkami LTD („Lift-The-Dot”) a na přední straně měla nápis „Army Lightweight Service Mask”. Uvnitř měla několik přihrádek na příslušenství k opravě a utěsnění masky. Na začátku války se brašny M6 vyráběly v barvě khaki (OD3), která byla koncem roku 1943 změněna na tmavě zelený odstín (OD7). V období přechodu na barvu (OD7) lze vidět i některé brašny „Transitional”.
(1)
(2)
M6 Gas Mask Bag
Brašna M6 v barvě OD3 (1) a OD7 (2). Používala se k nošení plynových masek sérií M3 a M4.
V roce 1944 byla představena upravená maska M3, označená M3A1, s vylepšeným výfukovým ventilem. Během druhé světové války bylo vyrobeno více než 13 milionů masek série M3. Používala se až do roku 1949, kdy byla oficiálně prohlášena za zastaralou.
V zimě roku 1944 se ukázalo, že neopren používaný v maskách M3 se při nízkých teplotách neosvědčil – materiál ztvrdl, zatímco přírodní guma zůstala pružná. V létě 1945 byly všechny černé masky M3 v Evropě nahrazeny lehkými maskami M4 z prírodní gumy v olivově zelené barve.
M4 Lightweight Service Gas Mask
Lehká plynová maska ze série M4 s pouzdrem M6. Tento exemplář je vyroben z přírodního kaučuku v olivově zelené barvě.
Ačkoli výroba série M4 byla zahájena již koncem roku 1942, v plném rozsahu se začala vyrábět až na přelomu let 1944 a 1945. Na začátku války sloužila série M4 pouze k vyplnění mezery ve výrobě masek M3, která trpěla různými problémy. Plný potenciál masky M4 byl doceněn teprve tehdy, když byly rozpoznány nevýhody neoprenu.
V roce 1945 byla představena upravená maska M4, označená M4A1, s vylepšeným výfukovým ventilem. Používala se až do roku 1949, kdy byla oficiálně prohlášena za zastaralou.
Zdravotní sestry z Army Nurse Corps dostávaly stejně jako vojáci před všemi velkými operacemi plynové masky. Jednalo se však o součást vybavení, která byla rychle vyhazována. Muži chtěli co nejvíce omezit vybavení, které museli nést. Ženy raději používaly brašny na masky k uložení jiných věcí, například kosmetiky.
SVÍTILNA:
FLASHLIGHT, TL-122 A, B, C, D
V roce 1939 uvedla americká armáda do provozu první úhlové svítilny, které byly vyrobeny výhradně z mosazi. Tyto svítilny dostaly katalogový název TL-122 A (ačkoli první varianty se nazývaly a označovaly jednoduše TL-122), a vycházely ze svítilen Eveready – modelu No. 2694 (pro průmyslové použití) a No. 2697 (pro americké skauty), které se začaly vyrábět v roce 1927. Zkratka „TL” není vysvětlena téměř v žádném dokumentu, ale podle mnoho sběratelů jednoduše znamená „Torch Light”. Svítilny TL-122 A Svítilny TL-122 A byly celé natřeny olivově zelenou barvou (kromě spínače a spodního krytu, které byly černé). Někdy se černě natíral i kryt skla svítilny. Svítilna byla napájena dvěma bateriemi BA-30.
Flashlight, TL-122 A
Raný model úhlové svítilny TL-122 A (vlevo) a její prototyp, model No. 2697 (vpravo), používaný americkými skauty.
Vzhledem k vysokým výrobním nákladům začala armáda poměrně rychle hledat levnější alternativu ke svítilnám TL-122 A. V září 1943 se tak začaly používat svítilny TL-122 B, vyrobené z plastu (přesněji z bakelitu) v barvě OD. Na rozdíl od svítilen verze A byla svítilna TL-122 B navíc vybavena klipem pro náhradní žárovku, který byl umístěn ve víčku svítilny.
Flashlight, TL-122 B
Druhý model svítilny s označením TL-122 B byl představen koncem roku 1943. Svítilny TL-122 B byly vyrobeny z bakelitu a měly úložný prostor pro náhradní žárovku.
Nízká kvalita a zranitelnost plastů používaných v TL-122 B přiměla zásobování k další modernizaci svítilen. V dubnu 1944 byla do služby uvedena vylepšená verze TL-122 B s katalogovým označením TL-122 C. Byla vybavena těsněním, které chránilo baterii před namočením.
Koncem roku 1944 se do výroby dostala poslední svítilna řady TL-122 – model D. TL-122 D měla delší uzávěr než předchozí verze, přihrádku, ve které byly umístěny modré a červené filtry, a dva kroužky před hlavním sklem svítilny, které sloužily k uchycení filtrů, například k řízení pohybu. Baterky TL-122 D jsou na původních válečných fotografiích prakticky neviditelné.
TRANSPORTNÍ VAK:
BAG, BARRACK, M-1929
BAG, BARRACK, OD
BAG, DUFFEL
Transportní vaky se používaly k převážení uniforem, vybavení a osobních věcí. Během druhé světové války můžeme rozlišovat dva různé typy vaků: Barrack Bag a Duffel Bag.
Barrack Bag je látkový vak o rozměrech přibližně 63 x 96 cm. Dva identické vaky byly vydávány mužům a ženám, kteří vstoupili do vojenské služby před rokem 1943. Jeden byl označen písmenem „A“ a druhý písmenem „B“ poblíž spodního švu. Kromě toho byly vaky opatřeny také jménem, příjmením a služebním číslem majitele.
Před vstupem Spojených států do války a během prvních let konfliktu byly vydávány transportní vaky M-1929. Byly vyrobeny z modré džínoviny a vázány dvěma bílými šňůrkami. Jméno, příjmením a služebním číslem majitele bylo malováno bílou barvou.
V roce 1942 byl džínový vak nahrazen novým vzorem Barrack Bag z olivového materiálu. Nový vak byl označen Bag, Barrack, OD. První kusy byly vyráběny ve světlejším odstínu OD3 a ty, které byly vydány po roce 1943, byly již tmavě zelené (OD7).
(1)
(2)
Bag, Barrack, OD
Dva vaky Barrack Bag: (1) model z roku 1942 v barvě OD3, (2) pozdější olivově zelená varianta z roku 1944. Oba patřily ženám z Army Nurse Corps – jejich jména a služební čísla jsou natřena na látce.
Nová verze vaku se také vydávala v množství dvou kusů stejně jako džínový model. Vak OD byl vázán bílou šňůrkou. Podrobnosti o majiteli byly malované černou nebo bílou barvou.
Největší změna ve vzhledu přepravního vaku se uskutečnila v roce 1943, kdy se dostal do výstroje tzv. Duffel Bag. Od té doby bylo vybavení a uniformy převáženo v Duffel Bagu, a Barrack Bag sloužil jako taška na prádlo.
Bag, Duffel
Tmavě zelený přepravní vak z roku 1944. Ve spodní části je nápis „U.S.“ Podrobnosti o majitele byly malované černou nebo bílou barvou
Duffel Bag byl ve srovnání se svým předchůdcem větší a robustnější. Byl vyroben tmavě zeleného plátna. Měl válcovitý tvar, všité kulaté dno a otevřený vrch se čtyřmi otvory. Z jednoho z otvorů vyčníval kus kovu, který se používal k uzavření. V polovině vaku bylo našité madlo a ramenní popruh s karabinou. Přes obsah vaku byla přetažena látková klopa a poté byly všechny tři otvory zasunuty přes vyčnívající kovový prvek, za který se zachytila karabina a vak byl připraven k přepravě. Na sponu bylo možné také nasadit visací zámek.
